Svobodná mysl

Paradigma imaginace (paradigma gnóze), které je produktem probíhající transformace psychiky „předvoje“ euroamerického lidstva, je spojeno s holistickým viděním světa. Tuto vizi lze popsat následovně: Holistická vize světa je – z filozofického hlediska – ontocentrická a zdůrazňuje prioritu dosažení Plnosti a Celistvosti jako základu veškeré existence, zatímco z přírodovědeckého hlediska zaujímá kosmocentrický postoj a považuje vesmír za projev bytí obdařeného smyslem a životem (v duchovním smyslu). Tato vize představuje vesmír jako nekonečnou víceúrovňovou hierarchii entit a bytostí, které se vyvíjejí a kvalitativně diferencují. Je založena na principu jednoty poznávajícího, prožívajícího a jednajícího subjektu a objektu, který je s ním spojen tisíci viditelnými i neviditelnými vztahy. Takto pojatý subjekt nabývá zvláštního významu jako lidský nástroj poznání, zakoušení a působení na svět, a to právě díky své otevřenosti vůči bytí a kosmu. Takový subjekt je postaven před povinnost seberealizace chápané jako aktualizace vlastního rozvojového potenciálu, vytváření sebe sama v individuálních a sociálních vztazích, a tedy také jako proměna poznávacích schopností psychiky, která je určena úrovní poznávané skutečnosti.

I zvířata mají duchovní inteligenci; ale ta jednak není vtělena na fyzické úrovni, nýbrž se nachází nad nimi, ve sféře astrální; jednak nepatří jednotlivým zvířatům individuálně, ale je společná celému druhu. Těmito inteligencemi jsou tzv. Dévové, potomci duchů pohybu (dynameis), neboli pátého andělského chóru, kteří jsou zároveň duchovními inteligencemi planet v naší sluneční soustavě. Zvířecí druhy mají tedy skupinové já, které se nachází na planetách, v astrální sféře. Andělský vládce, déva je tou sebevědomou bytostí, která žije a působí v jedincích svého druhu, jejichž prostřednictvím sbírá zkušenosti a vyvíjí se: „Abychom našli uspořádavající bytost úlu nebo mraveniště, nemůžeme zůstat stát ve světě, v němž včely nebo mravci žijí, pokud jde o jejich fyzická těla. Vědomý duch se musí hledat v jiném světě. Takový vědomý duch, který u človeka žije ve fyzickém světě, musí se hledat pro jmenované zvířecí kolonie ve světě nadsmyslovém. Kdyby se člověk mohl svým vědomím pozdvihnout do tohoto nadsmyslového světa, mohl by tu pozdravit ‚ducha mravenců‘ nebo ‚ducha včel‘ s plným vědomím jako svoji sesterskou bytost. Vidoucí to také skutečně může.“

Zcela originálním, vědeckým postupem „zdola“ odhalil tyto inteligence anglický botanik Rupert Sheldrake. Při svých pokusech s rostlinami a zvířaty zjistil, že zkušenost jednotlivce nějakého zvířecího druhu se musí ukládat někde mimo fyzickou sféru, odkud ji potom čerpají všichni jednotlivci onoho druhu a stává se tak společným majetkem celého druhu. Tuto kolektivní mimofyzickou inteligenci zvířecích a rostlinných druhů označil jménem morfogenetické (tvarotvorné) pole. Tím sice neobjevil nic jiného, než poznatek, který byl v esoterní vědě znám už odpradávna; nyní však byl poprvé v dějinách odhalen vědeckým postupem.

Při dobrých konstelacích vám spadne do klína jen tolik, o kolik jste se v mezičase zasloužili: může to být plný koš skvostných plodů; ale může to být i prázdný košík. A při špatných konstelacích si člověk musí sníst a vypít jen tolik trpkého, kolik zapříčinil. Může to být kalich plný hořkosti, ale může být i prázdný. Z tohoto jednoduchého důvodu jsou všechny spekulace a kalkulace kolem osudu bezúčelné. Kosmické zákony jsou dokonalé. I kdybyste dělali cokoliv, nemůžete dostat ani víc ani míň než si zasloužíte.

Novověk začal tím, že západoevropané objevili novou formu vědomí – schopnost aktivním experimentem v kontrolovaných podmínkách nalézat pravdy dosud skryté. Tuto schopnost však uplatnili jen extrovertně, ve vnějším světě. Vytvořili moderní přírodovědu a techniku, s jejíž pomocí dobyli a změnili svět. Východoevropané by měli tento vývoj dokončit a rozvinout stejnou schopnost směrem dovnitř, introvertně. Dramatická nerovnováha mezi vnějším a vnitřním poznáním dělá ze zeměkoule planetu opic. Létáme v kosmických lodích a motivační struktury naší psychiky jsou na úrovni zvířat.

Pravdu jsme si spletli s opakem nacismu: pseudohumanitou, bezbřehou tolerancí, nepořádkem a lidsko-právním fanatismem, který se stal náhradou (chybějícího) náboženství. Všichni už směřujeme do vězení, protože každý z nás je buď islamofob, nebo homofob. Buď totiž nesouhlasíte s trestem smrti pro homosexuály – pak jste islamofob, nebo s ním souhlasíte, abyste neurazili muslimy, a pak jste homofob. Zkuste se ozvat, že to nedává logiku – a platí pro vás nový paragraf o „extrémismu“ a „nenávistné řeči“. Opět se porušuje svoboda slova a začínají domovní prohlídky, při nichž vám najdou „extrémistickou“ literaturu. Démon opět zplodil sobě podobného démona.

Skutečná, čili celá pravda nám nespadne do klína sama od sebe. Dá se vydobýt jen energickým osobním úsilím o sjednocení všech složek osobnosti. Získá ji jen hrdina, který zvítězil sám nad sebou. Musí mít odvahu sestoupit do podsvětí (do vlastního podvědomí) a zkrotit tam draka (instinktivně-emocionální sklony).

Kouzla fungují jen v pološeru nejistých dojmů a víceznačných pojmů. Tam se odehrává společenské zlo, tam vládnou moderní černí mágové. Čáry fungují tím lépe, čím méně si je uvědomujeme. Pokud vám na nepostřehnutelný zlomek sekundy promítnu plechovku Coca-coly, koupíte si ji spíš, než kdyby vás přesvědčoval reklamní agent. Pokud člověku při dobrém jídle pustí určitou hudbu, potečou mu už při poslechu té hudby sliny jako Pavlovovu psovi. Ale jakmile si uvědomí, že ho manipulují, kouzlo zmizí! To je rozdíl mezi člověkem a zvířetem. Člověk si může uvědomit sám sebe. Zóna sebeuvědomění je jen malým ostrovem uprostřed moře nevědomí. Je to však ostrov svobody, z něhož můžeme začít poznávat a přetvářet sami sebe.

Západní kultury vykrystalizovaly a ztvrdly. Zatímco Slovanstvo si udrželo jistou tvářnost, nevyhraněnost, všestrannost a tím i učenlivost, schopnost přijímat nové myšlenky. Nezformované životní síly jsou předpokladem budoucího vývoje. Tato zákonitost platí všeobecně: pro vývoj národů stejně jako pro evoluci druhů. V každém geologickém období se některé druhy stanou úspěšné tím, že se urychleně specializují a přizpůsobují prostředí. Tím ovládnou svět, ale zároveň ztuhnou ve své formě. V dalším období vyhynou a vývoj pokračuje z méně vyhraněných, všestrannějších forem.

Naším největším problémem je to, že nemáme pozitivní vizi – žádnou identitu, která by nás spojila. Společný cíl je jako imunita sociálního organismu, díky níž nepodléhá všemožným vnějším vlivům. Řím padl proto, že vnitřně zeslábl, nikoli proto, že barbaři zesílili. Duchovně silné civilizace dokážou absorbovat migrace, protože vědí, kým jsou, a přistěhovalci k nim mají respekt. Tak jsme my východoevropané migrovali na západ s obdivem a vůlí osvojit si mravy té země, která nás laskavě přijala.

V čem spočívá podstata této vědy? V čem je její slovanskost? A podařilo se z ní něco uskutečnit? Naše hodnocení bude opačné než dosud všeobecně přijímaný názor. Štúrovský ideál poznání není omyl nebo překonaný přežitek minulosti, ale gnozeologický ideál, který je stále potřebnější a k němuž by se lidstvo v budoucnosti mělo čím dál víc přibližovat. Tento závěr opíráme nejen o teoreticko-filosofické důvody, ale o reálný vývoj věd, jak se odehrává.