Svobodná mysl

Emil Páleš

Mnozí prezentují astrologii tak, že vzniká nesprávná představa, jako by hvězdy byli čímsi cizím, co na lidskou duši působí (předurčuje ji) zvenčí a násilně. To přirozeně musí vzbuzovat odpor všech zdravě cítících lidí s rozvinutým smyslem pro svobodu a spravedlnost.

Strašidlo předurčenosti a strašidlo náhody

Pro nás jsou nejdůležitější tyto tři otázky: Co je osud? Jaký je smysl života? A v čem spočívá svoboda člověka, kdy je vlastně člověk svobodný? Oba uvedené extrémní názory – předurčenost i nahodilost – vrhají lidského ducha do nesvobody, protože v případě, že je vše dáno, i v případě, že nic není jisté, ztrácí lidské úsilí po Dobru smysl. Ať už uprostřed chaosu, v němž neplatí žádná pravidla, nebo uprostřed již hotového vesmíru, je člověk bezmocný, zbytečný.

Je zřejmé, že na světě existuje víc než jen dvanáct druhů lidí a lidských osudů. Pronášet soudy jen na základě znamení, je jako kdybyste chtěli předpovídat, jestli někoho přijmou nebo nepřijmou do zaměstnání jen podle toho, zda umí anglicky. Znalost jazyka je důležitý faktor, kromě ní jsou tu však stovky dalších faktorů, které spolurozhodují o tom, zda to které zaměstnání získá nebo ne.

Pokud se pojmy osud a svoboda budou vysvětlovat tak mlhavě jako dosud, pokud lidé při vyslovení těchto dvou slov nebudou chtít mít na mysli žádnou konkrétní představu, zůstanou tyto pojmy stále bez užitku. Uvědomme si, prosím, že toto nejsou filosofické, ale praktické otázky. Za to, že se lidé odmítají těmito otázkami zaobírat jako nedůležitými, platí vlastními životy – ne abstraktními, filosofickými, ale úplně konkrétními životy! Není pravda, že obyčejný člověk nezastává žádný filosofický názor. Každý člověk zastává na všechny filosofické otázky – včetně otázky po smyslu života, svobodě a předurčení – názor svým vlastním životem a za tento svůj postoj ne bude, ale je souzen! Lidé zastávají polovědomé avšak úplně konkrétní postoje k tomu, kde jsou hranice jejich svobody, co nemohou a co mohou ovlivnit a jak. Podle svého postoje potom konají – a podle toho konání vypadá i výsledek. Když si například ve středověku mysleli, že morová nákaza je nějaký nezměnitelný trest Boží, který nelze ovlivnit a nečinili ani základní hygienická opatření, jasně tím demonstrovali svůj nerozumný, nevědomý postoj. A když si ve 20. století lidé myslí, že přírodní katastrofy, „únava materiálu“, neúrodnost půdy nebo vznik nových virů jsou čirými shodami mechanických okolností nezávislých na lidském vědomí, je to nevědomost stejně strašná.

Zdětinšťující, odmítavý postoj k astrologii se – kromě velké neznalosti problematiky – zakládá na dvou velmi urychlených, letmých postojích: zaprvé, že současná fyzika už odhalila poslední tajemství vesmíru, čili na vševědoucnosti vědce: jinak by si žádný z nich nemohl dovolit říci, že astrologie odporuje všem přírodním zákonům – když je všechny nezná. A za druhé, že v minulosti žili na Zemi jen samí pověrčiví primitivové, kterým lze bez váhání připsat i to nejdětinštější počínání a všechny druhy nesmyslů.

Co vyzařují planety

Působení planet není hrubohmotné, ale jemnohmotné! Tak, jako člověk nemá jen fyzické, ale zároveň i několik jemnohmotných těl, i planety nejsou jen fyzickými, ale zároveň i éterickými a astrálními tělesy. Jsou to jemnohmotná tělesa planet, která působí na jemnohmotné tělo člověka; působení hrubohmotných nebeských těles na hrubohmotné tělo člověka je zanedbatelné. Jsou to duševní síly, které působí na duši člověka. Osud přece nepůsobí tak, že by někoho někam fyzicky odtáhl pomocí gravitačního nebo magnetického pole! Osud působí z nitra, z lidské duše. V řeckých bájích je to překrásně zobrazeno, že člověk se na místo, kde ho čeká jeho osud, zpravidla dostaví sám, neboť ho tam něco táhne!

Obloha je rozdělená na dvanáct znamení a zem na dvanáct domů.

Osud a prozřetelnost

Osud ponechává každému jeho vůli. A Boží Prozřetelnost a Všemoudrost je tak velká, že dokáže zužitkovat i svévolné činy nedokonalých lidí k tomu, aby splnili v osudu ostatních lidí úkol, který je potřebný. Jediný způsob, jak zvládnout osud, je převzít iniciativu a začít ho vědomě naplňovat dřív, než to začne dělat sám, bez vašeho souhlasu a svým způsobem.

Horoskop není žádným seznamem fyzických událostí, které na člověka čekají. Není v něm vyznačeno ani žádné nezměnitelné datum smrti. Je to konfigurace duševních sil, která to fyzické vleče za sebou vždy až druhotně. Jakými konkrétními hmotnými cestami se bude člověk v životě ubírat, závisí na tom, na jaké úrovni svoje duševní síly využívá; do jaké míry je využívá vědomě a do jaké jim len nevědomě podléhá.

Současná civilizace dosáhla zenitu technické vyspělosti a zároveň nadiru morálního úpadku.

Na druhé straně stojí vědci, jejichž kámen úrazu – a to je zajímavé! – je tentýž jako u věřících: předsudek a neochota myslet nezaujatě. Když vidí, jak popleteně, nejasně a nelogicky „věřící” zdůvodňují svoje pravdy, s jistou nadřazeností akademických vzdělanců se hned domnívají, že to je dostatečný důkaz toho, že ony pravdy jsou nepravdivé a že celou věcí nemá cenu se zabývat. Zapomínají, že i blázen může někdy říct pravdu a nemusí o tom ani vědět. Mohl ji právě před hodinou slyšet od mudrce. Možná jí nerozumí a možná ji už i popletl. To však vůbec neznamená, že skutečnost, jíž se ta pravda týkala, kvůli tomu přestala existovat.

Je zarážející, že tak mnohý vědec najednou postupuje zcela nevědecky, když jde o duchovní a duševní život člověka: v emocionálním afektu spěchá celou věc zavrhnout dřív, než by ji prověřil a nejednou i dřív, než by se obeznámil s tím, co vlastně tvrdí. Kategoricky vyslovuje tvrzení založené jen na pocitech a na víře; na tom, že on a mnozí další nic takového ještě neslyšeli (a co neexistuje v jejich vědomí, to podle nich neexistuje vůbec). V lepším případě je ochotný věnovat nějakou tu hodinku na přečtení nebo vyslechnutí druhé strany a teoreticky o tom diskutuje. Ale aby se jednou přestal domnívat a předpokládat a šel se přesvědčit na vlastní kůži, jak se věci skutečně mají, to by vyžadovalo určitou disciplínu vůle a ducha, včetně změny vlastního způsobu života; a to je cena, kterou je málokterý současný badatel ochoten zaplatit.

Dvanáct sil

Prstenec dvanácti zodiakálních sil vyzařuje z každého bodu prostoru ve vesmíru! Nezáleží na tom, zda jste o metr vpravo nebo vlevo, prstenec sil vás vždy obklopuje a vy jste uprostřed. Není snad člověk na starých rytinách zobrazen vždy uprostřed andělských chórů, které krouží kolem něj? Vyslovili jsme hypotézu, že prstenec dvanácti zodiakálních sil je přítomen v každém bodě trojrozměrného prostoru. Nyní může vzniknout dojem, že tyto síly musí mít nějakou neobyčejnou, zázračnou povahu, když dokážou být nezávislé na poloze.

Není to však až tak zvláštní, jak se na první pohled zdá. Pokusme se to ilustrovat pomocí běžných vlastností zemského magnetického pole, abychom si o tom vytvořili určitou představu. Představte si, že byste se pohybovali po zemi jen ve dvou rozměrech – tedy jen v západo-východním směru, případně nahoru a dolu. Ale nemohli byste se přiblížit k zemským pólům. Potom, kdybyste se pohybovali kamkoliv, kladný magnetický pól by na vás vyzařoval vždy ze stejné strany a záporný z té druhé. Předpokládejme, že byste cestovali z Evropy do Ameriky. Kladný magnetický pól by byl stále nalevo od vás a záporný vpravo. To byste si možná pomysleli, že ten zdroj magnetismu se musí pohybovat spolu s vámi, když je stále po vaší levé ruce. Ale není to tak. Magnetické pole proudí z jednoho, zcela určitého místa – z jižního zemského pólu – který se nehýbe. Je však umístěno v třetím rozměru a vytváří sférické silopole tak, že váš dvojrozměrný svět protíná vždy na každém místě ze stejného směru.

A nyní si představte, že Býk, Lev, Orel* a Vodnář jsou čtyřmi póly zodiakálního pole, které protínají náš trojrozměrný svět v každém bodě stejně a přitom se nepohnou z místa.

Čínský zvěrokruh

Když berana přiřadíte drakovi, všechna ostatní znamení vám zapadnou jedno do druhého jako klíč do zámku: býk/had, blíženci/kůň, rak/koza, lev/opice, panna/kohout, váhy/pes, štír/vepř, střelec/myš, kozoroh/bůvol, vodnář/tygr a nakonec ryby/zajíc.

O signaturách zvířat, rostlin a minerálů

Musíme se nejprve vciťovat do vnitřní povahy, nálady věcí; ptát se na ideální pravzory za nedokonalými formami a rozvíjet takto svoje duševní a duchovní orgány až ke zcela vědomému, ostrému vidění. Příklad: Malíř a obrazy, které po něm zůstanou. Každé dílo nese charakteristickou pečeť, signaturu osobnosti, inteligence, jež ho vytvářela. Kdo má „cit pro umění“, dokáže s velkou jistotou odhadnout, od kterého umělce které dílo pochází. Kdybyste však po něm požadovali rozpoznávací algoritmus, neuměl by říct, jak to dělá. Neuměl by říct, co mají Madonna ve skalách a Poslední večeře od da Vinciho společného. Možná by začal vyjmenovávat určité jednotlivosti, ale vždy by se ukázalo, že totéž platí i pro řadu dalších autorů a naopak, pro některé obrazy od samotného da Vinciho to neplatí. Jeho znalost obrazů je implicitní, ale nedokáže ji explicitně vyjádřit. Avšak skutečnost, že jednotlivé autory skoro vždy rozpozná správně, je důkazem toho, že to nejsou jen jeho subjektivní pocity.

Moudrost našich předků byla veliká, ale implicitní, instinktivní, neuvědomělá. Explicitní se může stát jen ve spojení s vědeckým myšlením.

Prstenec dvanácti zodiakálních silových polí si můžete představit i jako paletu dvanácti barev. Každá z těchto barev se vyskytuje v celé škále čistých, světlých, ale i zakalených, tmavých odstínů. Z každého znamení je vyzařován pravzor, který má svou ryzí, ale i množství deformovaných podob.

Ascendent

Někteří astrologové říkají, že člověk se tváří jako to, co má na ascendentu, ale ve skutečnosti je tím, co udává jeho Slunce. Pokud má například někdo Jupitera na ascendentu v Blížencích, ale Slunce v Raku, tak se stále čímsi vychloubá, ale ve skutečnosti je domácký typ. To je pravda. Ale ještě větší pravda v tomto je tato: Poloha Slunce naznačuje, čím člověk v přítomnosti právě je; poloha Luny, čím v minulosti byl; a ascendent, tedy to, co na obloze právě vychází nad obzor, je jeho budoucí, vyšší já. Slunce je vědomí, Luna podvědomí a ascendent nadvědomí. Člověk se snaží být, nebo aspoň zdát takovým, jaký je jeho ascendent, protože cítí, že je v něm cosi, co od něj chce, aby takovým byl – a to i tehdy, když se mu to nedaří!

Všimněme si zde dobře jedné věci: v horoskopu není bezprostředně zachyceno, co se má navenek stát, ale čeho se to vnitřně bude týkat. Kdybyste tutéž duši, s tímtéž horoskopem, ponořili do pozemského dění v nějaké daleké zemi v jiném století, odehrály by se úplně jiné věci, ale jejich význam by byl tentýž! Člověk s takovýmto horoskopem může naplnit svůj osud nejméně třemi způsoby: na úrovni duchovní, duševní nebo fyzické.

V časové následnosti událostí je vždy skryta obdivuhodná moudrost. V takovýchto případech může dotyčný chápat svůj život v zásadě dvěma způsoby: buď tak, že ho osud o něco „obírá“, nebo tak, že ho „vysvobozuje“. V tom druhém případě je vlnou událostí nesen na hřebeni – v tom prvním je jí pouze „převálcován“. Pokud pochopil svoji životní roli dobře a stojí v „kosmickém větru“ se střelkou svého svědomí nasměrován správně – bude ho každá zkouška pohánět jen rychleji vpřed. Ve skutečnosti totiž jde opravdu o vysvobozování, vyčištění stolu pro navázání úplně nových vztahů a nabrání nového životního kurzu. Něco takového má člověk nejlepší možnost udělat právě ve chvíli, kdy už „nic a nikoho nemá“, když „všechno ztratil“. Pokud se neodhodlá tehdy, tak jindy už teprve ne. V novém kurzu, který nabere, mu bude potom následujících sedm let pomáháno.

Duchovní věda vychází z toho, že jediný skutečný život – na Zemi i ve vesmíru – je jen život duchovní. Ten se pak projevuje rozličnými formami v různých „frekvenčních pásmech hmotného spektra“. I naše planeta je obývána na více frekvencích současně, včetně té nejhrubší, fyzické. To neplatí pro všechny planety. Každá z nich je obývána v jiném frekvenčním pásmu hmoty.

Osud a svoboda

Nikoli postavení hvězd předurčuje člověka, ale člověk si volí chvíli, v níž je postavení hvězd takové, aby se mohl narodit. Proto horoskop je obrazem lidské duše – neboť je to moment, v němž nebeská klenba právě vyjadřovala konfiguraci jeho duševních sil. Na takovou chvíli čekal možná i staletí.

Astrologie je věda o jemnohmotných kosmických proudech, které na hrubohmotný svět působí jen nepřímo – vždy přes živé bytosti: člověka, zvířata nebo přírodní živly. Horoskop ukazuje konfiguraci duševních sil, které se řinou lidskou duší v určitém časovém okamžiku. Ale to, jak je lidský duch zužitkuje, záleží na něm! Jedna a tatáž síla má mnoho vnějších projevů. A naopak: jedna událost – například svatba – se mohla odehrát z velmi rozličných duševních pohnutek.

Když si uvědomíme, že základní cíle svého života si určuje člověk sám, vidíme, že snaha vyhnout se svému životnímu plánu je holý nesmysl. Představte si člověka, který by desetiletí šetřil na to, aby si mohl zaplatit léčení v daleké zemi. Cestou do ní by však zapomněl, proč se tam vypravil. V lázních by už pro něj měli připravený celodenní harmonogram: ráno vstávat, dopoledne taková kúra, odpoledne onaká atd. A tento člověk by se ohradil, že jemu nikdo nebude rozkazovat, že si nenechá omezovat osobní svobodu a hodlá trávit čas tak, jako to on sám uzná za vhodné. Po návratu z léčení si doma vzpomene, proč tam vlastně jel, a bude nešťastný. Uvědomí si, že skutečnou svobodu by uplatnil, kdyby se poctivě léčil a byl už teď zdráv; jenže on právě promarnil příležitost získat ji!

Neexistují žádné události, kterým by se nedalo vyhnout. Životní plán  není plánem hmotných událostí, ale duchovních cílů.

Kdekoliv stojí v horoskopu Saturn, požaduje na tom místě od člověka hloubku.

Osud člověka se naplní vždy – bez výjimky! Jenže může se naplnit v duchovním nebo v hmotném smyslu. Pokud bude poslouchat hlas své duše, pokud bude bytostí duchovní, pokud pochopí svůj úkol a začne jej vědomě plnit – jeho osud se naplní duchovně.

Vaše manželka neochoří kvůli vám, ale kvůli něčemu, co je čistě její záležitostí. Avšak Prozřetelnost využívá tuto příležitost zároveň k naplnění osudů lidí, kteří jsou s ní spojeni. Kdybyste se vzmužili a dělali to, co máte, ona by možná ve své věci učinila totéž, a oba byste se chorobě vyhnuli. Duševní světy manželů jsou sřetězené; sřetězili je, když si na svatbě vyměnili prsteny.

Osud se vždy naplní. Avšak osud je jedna překrásná role, jen pokud ji správně pochopíme. Neexistují osudy se špatnými scénáři – ale jen osudy špatně zahrané!

Proč se předpovědi plní

To, co je napsáno v astrologické literatuře, je odpozorováno ze zkušenosti na velkém počtu lidí: vyjadřuje to průměrnou úroveň vědomí mas v určitém období. Člověk, který se vyšvihne nad tuto průměrnou úroveň vědomí, řekněme, že se dá na duchovní cestu, se tomuto průměrnému obrazu vymyká. Planetární síly mají na něj úplně jiné účinky. Tzv. ničivé konstelace, které na masy působí rozkladně a demoralizujícím způsobem, ho stimulují k velké vnitřní aktivitě a tvorbě. Duchovně neprobuzený člověk projde inkarnací v těle jako spící a snící pilot v letadle. Není těžké předpovědět, kam letadlo doletí a dopadne, pokud pilot (lidský duch) spí. Avšak jakmile se probudí a vezme řízení do vlastních rukou, je všem předpovědím konec. Od té chvíle jsou i všichni jasnovidci vedle.

To, že je nějaký člověk duchovně mrtvý, že nežije, lze poznat podle toho, že jeho život je předvídatelný, mechanický. Například o Ferovi můžete s úplnou jistotou předpovědět, že v neděli bude zase sedět v hospodě u piva s borovičkou a kouřit atd. A nemusíte být ani jasnovidec. Znamená to, že Fero je osudově předurčen? Fero jednoduše podléhá svým sklonům a není schopen se změnit. Kdyby se vzmužil, kdyby se v jeho duševním světě něco změnilo, předpověď by vám najednou nevyšla, protože by byl v neděli někde jinde. Ale Fero se nehodlá měnit. Tvrdí, že pije jen tolik, kolik chce, a že kdyby nechtěl, může kdykoli přestat. Jenže vy vidíte, že si tím už způsobil nesmírné životní komplikace a utrpení a přesto s tím nedokáže přestat.
Toto však o lidech platí v mnohem větší míře, než jsou ochotni si připustit. Díváte se na jejich životy a vidíte, že když Saturn prochází domem přátelství, rozcházejí se s nejlepším přítelem nebo přítelkyní, potom domem práce – o oni odcházejí ze zaměstnání, domem manželství – a oni se rozvádějí. Přesto budou se vší rozhodností tvrdit, že konají úplně „svobodně“, z vlastní vůle. Ve skutečnosti jen podléhají svým sklonům, vášním, strachům, zvykům a zlozvykům. Saturn se ne nadarmo zobrazuje jako stařec s kosou, který všechno bere. Ale bere jen to povrchní, to, co neobstojí! Jediný způsob, jak se stát pánem svého osudu, je změnit sebe; zdokonalit se. Pro toho, kdo nedokáže změnit sebe, je „svoboda“ jen prázdným slovem.

Planety nejsou za nic zodpovědné. Planety pouze otvírají a zavírají  karmické brány v určitých rytmech. Planety jsou jako orloj Prozřetelnosti s dvanácti ručičkami, z nichž některé jsou rychlé (Luna) a některé pomalé (Saturn, Pluto). Představme si to obrazně asi takto: Od svého narození má člověk do duše zafixovaný systém vibračních kanálů nebo barevných stužek, rozložených po celém obvodě zvěrokruhu. Když se některá planeta dostane na stupeň zvěrokruhu, na němž má člověk nějaký duševní kanál, začne se energie toho znamení řinout přes astrální těleso planety jako přes barevnou čočku rovnou do příslušného duševního kanálu člověka a aktivuje ho. Přitom planeta se chová jako barevný filtr, který z nálady, barvy znamení, v němž stojí, propustí pouze určitou složku.

Anebo takhle: člověk je v duševním světě ponořen do moře barevných vln duševních energií, které se periodicky zdvihají a zase klesají. Pokud se v duši nachází stejná barva, tehdy se rozechvěje, reaguje. Tímto způsobem vytváří rytmický pohyb planet rezonanční brány, vlnovody mezi jemnohmotností a hrubohmotností, jimiž může protéci karma příslušné barvy a vybít se hrubohmotnou událostí. Když se taková vlnová brána otevře, vše záleží na tom, jaké poklady si mezitím člověk „v nebi“ nashromáždil; zda ho nějaká karma příslušné barvy očekává nebo ne. Pokud ano, proteče toho dne a zasáhne ho hrubohmotně. Pokud ne, nepříznivý aspekt projde bez zvláštní události. Mnohé nepříznivé aspekty se u každého člověka sejdou mnohokrát za život. Někteří tehdy utrpí úraz s dlouhotrvajícími následky, někteří se, dejme tomu, říznou jen doma při vaření.

Člověk nikdy není trestán za to, co se stalo, ale vždy doplácí na to, kým v přítomné chvíli je! Stav vašeho vědomí vás jako magnetickou silou vtáhne doprostřed takových událostí a takových lidí, mezi nimiž utržíte svůj „osud“. Je důležité uvědomit si, že člověk nikdy nedoplácí ani na postavení planet, ani na svou chvilkovou nepozornost, shodu okolností nebo svévoli druhých lidí, ale vždy jen na to, že dlouhodobě setrvává na určitých duševních postojích.

Planety nedělají nic víc, než že otvírají a zavírají karmické brány v souladu s kosmickými rytmy. Osud, který k nám těmito branami proudí, není ani o vlásek lepší ani o vlásek horší než to, co jsme mezitím svou duševní a duchovní činností v planetárních sférách vytvořili.

Nezapomínejme, že to, co je v planetárních sférách umístěno, jsou centrály lidských myšlenek a citů. Jsou to plody naší vlastní práce, které nám planety vracejí; přesněji řečeno určují čas, kdy dozrají a spadnou nám do klína (nebo na hlavu – pozn. překl.). Při dobrých konstelacích vám spadne do klína jen tolik, o kolik jste se v mezičase zasloužili: může to být plný koš skvostných plodů; ale může to být i prázdný košík. A při špatných konstelacích si člověk musí sníst a vypít jen tolik trpkého, kolik zapříčinil. Může to být kalich plný hořkosti, ale může být i prázdný. Z tohoto jednoduchého důvodu jsou všechny spekulace a kalkulace kolem osudu bezúčelné. Kosmické zákony jsou dokonalé. I kdybyste dělali cokoliv, nemůžete dostat ani víc ani míň než si zasloužíte.

Jedním slovem, přijdete na to, že i ta největší chytrost lidského rozumu je krátká na to, aby doběhla Prozřetelnost nebes. Přijdete na něco, co navždy vnese mír do vašich duší: že vnitřní ušlechtilost, ctnost je to jediné, co má tu moc, aby vám naklonilo nebeské mocnosti – a víc než to nemůžete ani získat, ani ztratit. Vypočítavost je z hlediska trvalých, nepozemských hodnot naprosto zbytečná. Je to jen přendávání peněz z jedné kapsy do druhé. Co vypočítavostí získáte, to jste v tutéž chvíli za zády ztratili.

Konat v souladu s kosmickými rytmy

Nikdo není v životě odkázaný na horoskopické výpočty. Horoskop je přece jen obrazem duše člověka. Každý by měl sám nejlíp vědět, kým je a proč tu je. Jsou lidé, kteří chodí s tabulkami efemerid v kapse a stále se dívají, na jakou činnost je právě nejvhodnější čas. Je to humorné, protože oni se vlastně do těch tabulek dívají, aby tam zjistili, jaké je v té chvíli jejich duševní rozpoložení, aby tam vyčetli, co chtějí! Tragédie dnešního člověka je v tom, že ztratil kontakt se svojí vlastní duší. Proto chodí za astrologem, aby se zeptal, co vlastně chce.

Moudrý člověk se přece vrhá do určité činnosti tehdy, když ví, že ho vlny kosmických sil ponesou, když jdou tímtéž směrem; a ne naopak. Rozumný kapitán vyplouvá za odlivu, ne za přílivu. Když má vítr v plachtách, když jsou kosmické síly na jeho straně, zvítězí. Jít v protisměru ke kosmickým rytmům znamená, že člověk se jen vyčerpá a nikam nedojde. Avšak přirozeně žijící lidé s nezkaleným cítěním tohle činí zcela samovolně. Rozzáří-li se v jejich duši Venuše, milují, pokud Mars, bojují, když kulminuje Jupiter, dají se do práce, když se na obzoru objeví Saturn, vyhledávají samotu, pijí plnými doušky z kalichu smutku, přemýšlejí o své minulosti a budoucnosti. Kdyby člověk tuto vlastnost cílevědomě zdokonaloval, mohl by při pohledu do své duše říci, která planeta se právě nachází v kterém znamení. Ve starých dobách, když člověk ráno vyšel před dům a zakopl o kámen, nebo vstal levou nohou z postele, hned věděl, že s ním ten den něco nebude v pořádku, že se nemá pouštět do určitých věcí. Takové detaily vnímal jako znamení.

Daň, kterou nyní platíme za to, že jsme ke svým duším tak hluší a slepí, je obrovská. Přijde však čas, když lidé budou mít hvězdný obraz své duše zavěšený doma na stěně. Ne proto, aby potom se založenými rukama čekali na to, že se jejich osud naplní, ale aby věděli s jakými silami mají co do činění a mohli s nimi rozehrát cílevědomou hru. Bude jim neustále připomínat, že se nepotácejí tímto světem pro nic za nic, ale že jsou synové a dcery nebes, kteří přišli na Zem splnit svůj úkol.

Vybráno z časopisu Sophia, zdroj: Astrologické poradenstvo.sk

* Pozn. překl.: Ve skutečnosti je ve zvěrokruhu na místě Orla znamení Štíra. Orel však patří k tradičním symbolům tohoto znamení. Reprezentuje odvahu a sílu a představuje vlastně Štíra, který překonal své stinné stránky poutající ho k zemi a vzlétl vysoko, odkud je schopen nazírat celek souvislostí. Orel je tak duchovně probuzený Štír.