Svobodná mysl

Emil Páleš

Jako každá doba, i ta naše potřebuje hrdiny, kteří se postaví drakovi. Jen dnes musíme umět pojmout náš boj duchovně, a ne fyzicky, abychom mohli zvítězit. Jsme v kulturní válce. Každou pravdivou myšlenku, každý etický princip musíme bránit jako pevnost a hrad, jež nesmí padnout do rukou nepříteli. K tomu je zapotřebí meč jasného rozlišování, kopí dobré vůle a štít čistého cítění, abychom nebyli napadnutelní. Musíme svádět slovní a myšlenkové souboje, jako kdyby nám šlo o život, protože pokud je nevybojujeme mentálně, poteče fyzická krev. Musíme byť připraveni něco riskovat a obětovat, jinak přijdeme o všechno a ztratíme i věčnost.

Celá moje práce se točí okolo příčinného propojení mezi neviditelným a viditelným světem. Jak souvisejí naše duševní představy, myšlenky, citová hnutí se zdravotním stavem, stavem ekonomiky, politiky či vznikem nových tvorů v evoluci? Všechno na světě, co má pro nás lidský význam, má dvě stránky: hmotnou a duchovní, vnější a vnitřní. Spojením obou vznikají a trvají věci.

Špatné myšlenky musí nejprve oslabit imunitu, aby tělo otevřelo brány choroboplodným zárodkům. Mikroby nezpůsobují chorobu, pouze ji zviditelňují. Kokain sám o sobě nezpůsobuje závislost. Jen ten, kdo nenašel pramen duševní sladkosti v mystické lásce, je odkázán na psychoaktivní látky.

Ekonomické zákony nezpůsobily finanční krizi. Zákonitosti ekonomiky jsou jen opakované chování velkého počtu lidí. Změní se, pokud změníme priority. Peníze denně skloňujeme jako synonymum té nejtvrdší reality. Ale peníze jsou jen systém víry. Zlato nemá téměř žádnou užitkovou hodnotu a tisíciletá víra v zlato je čistým náboženstvím. Rovněž digitální peníze v počítačích na Wall Street by ztratily jakoukoliv moc, kdyby se vytratila sdílená představa, že ji mají.

Svět jsou zhmotněné hodnoty. I technika je jen zhmotněným duchem. Například mechanika se zrodila z náboženského impulsu. V polovině 16. století církevní kazatelé vystoupili s fatalismem a predestinací. Všechno je prý nezvratně předurčeno. Tento volní postoj se proměnil v dramatickou uměleckou náladu v cítění, deterministický světonázor v myšlení a v průběhu sta let vedl k založení mechaniky jako nové vědy. Obklopily nás kladky a ozubená kola. Orloje a parní stroje však nestvořily člověka smýšlejícího deterministicky, nýbrž kalvinista věřící v neúprosného Boha postavil stroje.

Tisíciletí před Kristem si faraoni a králové dávali jména odvozená od slunečních božstev v rytmu archanděla Slunce, Michaela. Po příchodu křesťanství tentýž rytmus pokračoval světci, jejichž ikonografickým atributem je lucerna, svíce či jiné svítidlo. Když v roce 1879 opět nastoupil Michael, Edison a Swan nezávisle na sobě vynalezli žárovku a dali si ji patentovat. Žárovka nesestává pouze ze skla, kovu a wolframového vlákna. Žárovka je zhmotněné mystické světlo!

Nevymlouvejme se na realitu, že svět je takový a onaký – svět tvoříme my. Jaký chceme, aby byl? Zajímejme se o hodnoty, z nichž pramení. Skutečnost vyvěrá z hodnot. Transfigurací hodnotového žebříčku vznikají nové kulturní epochy. Dej přednost jiné duchovní intuici a přijde nový typ vědy, umění i kult a politická ústava. Všechno nakonec vyrůstá z nevědeckých intuicí, mezi nimiž si srdce volí ty ošklivé nebo ty krásné. Jaká to naivita, že náboženství se dá zrušit! Celý sekulární svět včetně ateismu je kryptonáboženstvím. Každý má víru, protože dává něčemu přednost.

Otázka proto nestojí, zda věřit či nevěřit, ale jakou máme víru. Je dobrá a pravdivá? Jaký svět tvoří? A víme, jak se to děje? Známe základní prvky a zákonitosti nadpřírody? Neviditelná příroda též sestává z elementárních sil ve vzájemné interakci. Existuje jakási duševní fyzika a chemie. Například zákon proměny a zachování duševní energie. Máme sedm základních afektů, sedm typů inteligence, sedm morálních matric (přibližně). Podobají se periodické tabulce chemických prvků. Každý má svoji jedinečnou kvalitu a jejich kombinací vzniká pestré množství sloučenin.

Naši prastaří otcové nám zhuštěné poznání o tom odkázali v obrazech sedmi archandělů. Archandělé jsou pravzory ctností, ideály zušlechtěných duševních sil. Bible je přirovnává k hláskám božího Slova, skrze nějž povstal svět. Proti nim však stojí také sedm arcidémonů, kteří jsou křivými obrazy, padlými podobami týchž duševních darů. Poznáme je? Umíme rozeznávat duchy? Pokud ne, tak jim zaručeně podlehneme. Víme, jakou duševní ingredienci je třeba kam přidat, aby nastal rozkvět? A jakou odstranit, aby nevznikla výbušná směs, která srovná města se zemí?

Novověk začal tím, že západoevropané objevili novou formu vědomí – schopnost aktivním experimentem v kontrolovaných podmínkách nalézat pravdy dosud skryté. Tuto schopnost však uplatnili jen extrovertně, ve vnějším světě. Vytvořili moderní přírodovědu a techniku, s jejíž pomocí dobyli a změnili svět. Východoevropané by měli tento vývoj dokončit a rozvinout stejnou schopnost směrem dovnitř, introvertně. Dramatická nerovnováha mezi vnějším a vnitřním poznáním dělá ze zeměkoule planetu opic. Létáme v kosmických lodích a motivační struktury naší psychiky jsou na úrovni zvířat.

Skutečného pokroku lze dosáhnout jen v rovnováze. Při nerovnováze už žádná technická inovace nepřispívá k pokroku, ale tvoří jen nové neřesti a sociální neduhy, které pohltí a vynulují její pozitivní účinky. Podle studie Poštovní banky, medián reálného příjmu na Slovensku se za čtvrtstoletí od konce socialismu nezvýšil. Obyčejný Slovák musí na svůj nákupní košík pracovat stejný počet hodin a minut jako předtím. Jak je možné, že kapitalismus a robotika nepřispěly k zvýšení mezd? Tak, že celý nadprodukt vešel do sociální nerovnosti, odtekl do zahraničí a promarnil se na dříve neznámé svody.

Proč počítáme desetiny procenta HDP? Čistý příjem by se dal ztrojnásobit, kdyby lidé chtěli. Stačilo by přestat lhát, krást a škodit si navzájem. Lidský potenciál je vázaný silami zla jako obrovská energie v jádru atomu. Z útrob hmoty se dá uvolnit ohromná energie a stvořit slunce na zemi pouhým inteligentním geometrickým uspořádáním hmotných prvků. Z hlubin duše se dá vyvolat ještě větší moc, pokud se v ní udělá pořádek. Východní Evropa převezme kulturní iniciativu, až najde svoji originální schopnost, k níž ji vychovávaly dějiny. Až si uvědomí, že technická a právní opatření se dají nahrazovat ctnostmi, objeví „morální technologii“.

Slovanské nadání pro mravní fantazii se zračí mimo jiné v literatuře vědecko-fantastického žánru. Spisovatel si představuje budoucnost a mimozemšťany, o nichž ve skutečnosti nic nevíme. Je to srovnatelné s Rorschachovým testem v psychologii. Tím, co si představí, vypovídá každý jen o psychických strukturách svého vlastního nevědomí. Připomeňme si některá známá díla: Dvacet tisíc mil pod mořem od Jula Verna, Válku světů od Herberta G. Wellse, Solaris od Stanisława Lema nebo Poledne od bratří Strugackých. Na západě převažuje tvrdé a na východe měkké science-fiction. Západní člověk se mravně nevyvíjí, namísto toho se obklopuje technikou. Pokrok je vnější, externalizovaný do vynálezů. Slovanské science-fiction se víc zajímá o psychologii, filosofii, etiku, vize ideální společnosti. Pokrok se tu víc zvnitřňuje do výchovy a zušlechtění samotného člověka.

Duchovní poznání je úlohou současnosti. Démon doby proto všude hlásá, že pravda neexistuje a všechno je relativní. Jistěže, dvacáté století zažilo ideologie, jimž se obětovaly miliony. Nesmíme však reagovat na základě traumatu a propadat opačnému extrému. Hodnoty jsou poznatelné, jen se nedají vnutit kolektivně zvenčí – jsou výsledkem osobního zápasu, vnitřního růstu a v dialogu je musí svobodně nahlédnout každý sám. Sobecké kruhy by nejraději zadrželi lidstvo na tomto stupni vývoje: zhypnotizované technikou a mravně nesamostatné jako dítě. Chtějí proto omezit lidskou schopnost myšlení jen na hmotný svět. Aby se v duchovní oblasti nemyslelo, jen slepě věřilo v cosi neurčitého. Ale mlhavé duchovno se nedá uskutečňovat. Je právě tak nanic, jako by byly nanic mlhavá fyzika, chemie či medicína. I ten, kdo neuznává Newtona, se při pádu z pátého poschodí roztříští. Právě tak nás duchovní zákony semelou bez ohledu na to, zda jim věříme nebo ne.

Svět čeká na hrdiny, kteří ukážou realitu duchovních sil tím, že je uskuteční účinnými v praxi. Z duchovních skutečností učiní hybné společenské síly. Viktor Frankl objevil smysl života; avšak nikoli jako filosofickou domněnku, ale jako reálnou sílu, která dovolovala přežít v táborech smrti. Mahátma Gándhí poctivě experimentoval s pravdou a objevil odvahu k nenásilí; opět ne jako zbožné přání, ale jako politickou sílu, která pohnula britským impériem. Tomáš Baťa vynikl, protože přestal chápat podnikání jednoúčelově jako zisk na úkor všeho ostatního. Alexander Dubček uplatnil svou lidskost a stal se zázrak – celá země svorně stála za svým nejvyšším představitelem.

Václav Klaus říká, že je čas vystoupit z Evropské unie, protože Brusel nám vnucuje nesmysly. Já nebudu vystupovat, já jsem Evropan! Žiji hodnotami, které učinili Evropu velkou. Akropoli a gotické katedrály jsem postavil já a moji duchovní předkové. Nebudu je opouštět, chci je bránit. Západní Evropa nás pozdvihla technicky – zachraňme ji nyní my morálně před úpadkem. Najděme konečně vlastní duchovní Severku a převezměme iniciativu! Menšina může převážit nad většinou, pokud má na své straně Pravdu. Ale musí ji vyslovit a musí za ní stát.

V krajním případě se nesmíme bát sankcí a snížení životní úrovně. Zbabělci si nevybojují svobodu. Duchovně nám prospěje, pokud si budeme muset všechno dělat sami – porostou naše vlastní síly a schopnosti. Mládež bude znovu studovat něco skutečného a ne jen u poskoků a překupníků. Aspoň nás nepostihne blahobytná demence. Neutíkejme z boje, nevystupujme, raději se nechme vyhodit. Ve skutečnosti z Evropy vyhodíme my je.

Kdo zná dějiny, nemůže nevidět paralelu se zánikem Římské říše. Západořímská říše se rozpadla, ale Východořímská přetrvala (v pozměněné podobě) ještě tisíc let. Pronesla pochodeň kultury temným středověkem. Zachraňme západní Evropu a pokud se nám to nepodaří, nenechme se aspoň strhnout do rozkladu. Že jsme na to příliš neschopní? Tak začněme pracovat na našich schopnostech. Člověk roste s úkoly. Skutečný život začíná tím, že si zvolíme hvězdu, které chceme sloužit, a pokloníme se jí.