Archiv
Nalezené příspěvky
Mají zvířata ducha? O rozdílu mezi člověkem a zvířetem
22. 6. 2021
I zvířata mají duchovní inteligenci; ale ta jednak není vtělena na fyzické úrovni, nýbrž se nachází nad nimi, ve sféře astrální; jednak nepatří jednotlivým zvířatům individuálně, ale je společná celému druhu. Těmito inteligencemi jsou tzv. Dévové, potomci duchů pohybu (dynameis), neboli pátého andělského chóru, kteří jsou zároveň duchovními inteligencemi planet v naší sluneční soustavě. Zvířecí druhy mají tedy skupinové já, které se nachází na planetách, v astrální sféře. Andělský vládce, déva je tou sebevědomou bytostí, která žije a působí v jedincích svého druhu, jejichž prostřednictvím sbírá zkušenosti a vyvíjí se: „Abychom našli uspořádavající bytost úlu nebo mraveniště, nemůžeme zůstat stát ve světě, v němž včely nebo mravci žijí, pokud jde o jejich fyzická těla. Vědomý duch se musí hledat v jiném světě. Takový vědomý duch, který u človeka žije ve fyzickém světě, musí se hledat pro jmenované zvířecí kolonie ve světě nadsmyslovém. Kdyby se člověk mohl svým vědomím pozdvihnout do tohoto nadsmyslového světa, mohl by tu pozdravit ‚ducha mravenců‘ nebo ‚ducha včel‘ s plným vědomím jako svoji sesterskou bytost. Vidoucí to také skutečně může.“
Zcela originálním, vědeckým postupem „zdola“ odhalil tyto inteligence anglický botanik Rupert Sheldrake. Při svých pokusech s rostlinami a zvířaty zjistil, že zkušenost jednotlivce nějakého zvířecího druhu se musí ukládat někde mimo fyzickou sféru, odkud ji potom čerpají všichni jednotlivci onoho druhu a stává se tak společným majetkem celého druhu. Tuto kolektivní mimofyzickou inteligenci zvířecích a rostlinných druhů označil jménem morfogenetické (tvarotvorné) pole. Tím sice neobjevil nic jiného, než poznatek, který byl v esoterní vědě znám už odpradávna; nyní však byl poprvé v dějinách odhalen vědeckým postupem.