Lunární rytmus a menstruace
Emil Páleš
Měsíc vládne sféře životních sil. Obrazně to vyjadřují mýty o měsíčních božstvech v různých koutech světa. Růst a rozmnožování tisíců druhů živočichů a rostlin pulzují v lunárních a semi-lunárních rytmech. Žena je se svojí periodou součástí celé přírody. Nejde o náhodnou číselnou shodu, že průměrná ženská perioda trvá tolik dní, za kolik se vystřídají měsíční fáze. Astronomický cyklus Měsíce se za miliony let evoluce geneticky zafixoval – u ženy se zvnitřnil Měsíc. Epifýza, která byla kdysi třetím okem a dívala se otvorem v lebce ven, vnímala světelné rytmy Měsíce. I dnes je citlivá na noční osvětlení a v závislosti na něm vylučuje melatonin, kterým se dále řídí cykly pohlavních hormonů. Dokud ženy přírodních národů spaly pod širým nebem, menstruovaly všechny v období novu a plodné byly při úplňku, přičemž i porody se pak většinou odehrávaly v době úplňku. Od té doby, kdy spíme pod střechou a za městského osvětlení, ženská perioda přestala být synchronizována s měsíčním svitem a opožďuje se nebo předbíhá.
Přední brazilský lékař Elsimar Coutinho je autorem knihy s názvem Je menstruace zbytečná? V ní navrhuje ženám – pokud právě nechtějí otěhotnět – úplně zrušit měsíční krvácení jako zbytečnou až škodlivou životní komplikaci. Jenže každý proces v lidském těle je síťově provázaný se stovkami dalších procesů a zasahovat do něj tabletkami je velký hazard. Z chronobiologie víme, že vymizení přirozených rytmů bývá předzvěstí onemocnění. Kdyby se dvanáctiletým děvčatům hned podávala tabletka, aby se předešlo menstruaci, nikdy by nepoznaly svoje ženství s jeho cyklickými proměnami, nejen tělesnými, ale i duševními. Obávám se, že by tím ztratily i intuitivní spojení s nějakou hlubší vrstvou své duše.
Film Diany Fabiánové Měsíc v nás směřoval správným směrem. Je třeba se spíš ptát, zda menstruace opravdu musí být bolestivá a proč tomu tak u mnohých žen není. Je to podobné jako s porody. Uvěřili jsme, že dlouhý a bolestivý porod je normální, nevyhnutelný. Anestetika, císařské a jiné krvavé řezy se pak zdají být nutné. Ve skutečnosti jsme jenom „civilizačně zhloupli“ – žena je tak přetechnizovaná a pomužštěná, že už nevnímá svoje instinkty a nedokáže emocionálně spustit kaskádu psycho-fyzických procesů, které k porodu patří. V chladném, technickém prostředí na operačním sále, pod reflektory a množstvím cizích pohledů, s nervovým systémem umrtveným anestetiky a načasovaným chemicky, vůbec nespustí vzorce charakteristické pro přirozený porod a dítě je nutno z ženy vytáhnout násilím. Se správnou přípravou a duševním laděním, v intimním a důvěrném prostředí prožily některé ženy porod jako rozkoš.
Rozmnožovací systém je víc než kterýkoliv jiný podmíněn psychosomaticky. Znám ženu, která měla deset let uzavřené vejcovody a nemohla otěhotnět. Lékaři ji trápili operacemi, které však k cíli nevedly. Potom potkala muže, do něhož se zamilovala a pocítila silnou touhu dát mu dítě. V ten den se její vejcovody otevřely a počala. Duše ovlivňuje tělo, ale platí to i obráceně: lunární cyklus ovlivňuje ženskou psychiku. Pokud z něho ženy trvale vypadnou užíváním tabletek, možná se sníží podíl rakoviny vaječníků a dělohy, ale na druhé straně se zvýší výskyt rakoviny prsu a ovlivní to další procesy, které neumíme předvídat. Možná se zbaví nepohodlí měsíčního krvácení, ale budou to duševně jiné ženy. Ztratí intuitivní spojení s moudrostí přírody v hlubších vrstvách vědomí a nebudou dobrými matkami. Tento jejich citový potenciál nebo jeho absence hrají rozhodující roli při vývoji a rozvinutí (či zakrnění) různých mozkových struktur plodu v době těhotenství a v prvních měsících života. Pokud ženy přestanou být ženami, všichni budeme méně lidmi.
