Svobodná mysl

Bylo to ve stavu mezi spaním a bděním, kdy člověk už nespí, ale ještě úplně nebdí:

Nebe se otevřelo, jevová forma se rozptýlila jako kouř a ukázala se podstata. Byl to ohromně silný zážitek pro duchovní zrak i sluch. Myslím, že to bylo vidění podobné, jako měl spící Jákob ve Starém zákoně. Viděl žebřík, stupně, po nichž vystupovali a sestupovali andělé. Já jsem viděl kaskádu, jako kdyby to byla soustava vodopádů, kterou tvořily andělské bytosti. Ty nemůžu moc dobře popsat, protože byly jakoby utkány světlem a pohybem, spíš jsem je tušil než viděl a slyšel jsem něco jako hudbu nebo zpěv. Jako by zpívaly, klokotaly, zurčely a hučely samy ty proudy „vod“, řinoucí se shora – kam člověk nemohl dohlédnout kvůli oslepující záři – společně s oněmi majestátními andělskými bytostmi, které onu „vodu“ formovaly a posílaly dál dolů dalším bytostem stojícím pod nimi. Ty ji přijímaly, spolupřetvářely a posílaly zase dalším a další zase dalším… Bylo to ohromné, závrať z nekonečna vzbuzující. A věděl jsem, že ona „voda“ je samo bytí formované těmi bytostmi pro nás, přizpůsobované nám, kteří jsme dole na fyzické pláni. A z té postupně „zahušťované vody“, jsme byli utvářeni i my, lidské bytosti.

To, co prýštilo v kaskádách shora, bylo vlastně tím, co nazývá křesťanství milostí Boží, která se bez ustání vylévá na celý svět. Láska, jakožto vůle k dobru, krása, jakožto správné a souladné uspořádání principů, dějů a věcí, pravda jako čisté přímé poznání a dobro, které z jejich spojení vzniká…
Cítil jsem v tom stavu to, co se dříve nazývalo „bázeň boží“ – hlubokou pokoru a úctu k onomu světu za smyslově jevovou formou, uchvácenost jím a přitažlivost k němu. Jako když patříme na něco, co nás nezměrně přesahuje a vzbuzuje pocit kapitulace před svatostí.
A po tomhle zážitku jsem měl velmi plodné několikaleté období, kdy jsem přemýšlel, objevoval, psal a cítil tu „vodu Boží“, tu energii cirkulovat v sobě.