Svobodná mysl

Hmota je čirý myšlenkový konstrukt, abstrakce. Zkušenostně je dostupná vždy pouze látka plus tvar a tento jeden celistvý vjem nelze abstrahovat na spekulativní „hmotu“! Hmotu samotnou smyslově nevnímáme, protože hmotu-látku nelze oddělit od jejího tvaru i kdyby to bylo třeba „beztvaré“ bláto. I „beztvarost“ je druh tvaru. Hmota sama prostě neexistuje!

Látku oddělenou od tvaru nelze ani myslet. Zkuste to! Nejde to, co? Zato lze myslet tvar, aniž bychom znali látku. Můžeme si představit třeba trojúhelník, kouli, osmistěn apod. aniž bychom k tomu potřebovali látku, jíž může být tvar vtisknut. Tvar (eidos – idea!) je tedy prvotní! Látka se mu podřizuje.

Pokud se říká, že hmota má v sobě „samostrukturující“ řád, pak pomalu s tím „samo-“. To „samostrukturující“ není nic jiného než vnitřní tvarování látky a to je možné jen díky tomu, že jádrem „samostrukturujícího“ procesu je myšlenka. Důmyslné uspořádání přírody jako účelného systému dokazuje existenci tvůrčího rozumu a vůle duchovní bytosti stejně, jako umělecké nebo řemeslné dílo dokládá existenci tvůrčího rozumu a vůle lidské bytosti, jejíž ruce konají pod vlivem ideje.

Klasická ukázka: růst rostliny a její metamorfóza (semeno-klíček-stonek-list-květ-plod – jedno zvolna přechází do druhého). Jak rostlina „ví“, kterak má růst, vyvíjet se a tvarovat? V pozadí procesu je myšlenka, která tvoří vlastnost rostliny. Ta působí v genech a odtamtud rozhoduje o proměnách tvaru a barvy (barva je v tomto smyslu rovněž druh tvaru). Nebo krystalizace nerostu – i tam je myšlenka, která zevnitř (z morfogenetického pole, jak zvyk tvořit právě určitý tvar nazývá biolog Rupert Sheldrake) určuje chování nerostu (jak „ví“ ametyst, že jeho krystal má mít tvar šestibokého mnohostěnu a ne třeba podobu krychle jako krystal soli?). Ona skrytá tvarující struktura, to je myšlenka duchovní bytosti vsazená do ideového základu každé věci. Je to výraz oné bytosti, její zcela určitý způsob projevu do našeho smyslově vnímatelného světa.