Jak mistr Eckhart hledal Boha
Velký mystik Eckhart velmi dlouho hledal Boha a stále Ho nemohl najít. Proto toužil po někom, kdo by mu ukázal cestu, která by ho zavedla k pravdě a jeho vytouženému cíli.
Jednoho dne konečně zaslechl hlas, který mu radil: „Jdi k chrámové bráně a tam najdeš člověka, který ti cestu k pravdě ukáže.“
Poslechl, šel tam a toho člověka našel. Byl to stařeček nuzně oblečený, který mu na jeho pozdrav „Bůh ti dej radostný den“, odpověděl: „Nemám nikdy neradostný den!“
Na jeho další pozdrav „Bůh ti dej hodně zdaru“, odpověděl se stejnou jistotou: „Nemám nikdy žádný nezdar!“
Na to mu mistr řekl: „Kéž bys byl stále šťastný“ a stařeček odpověděl: „Nejsem nikdy nešťastný!“
Mistr zůstal zaraženě stát a prosil ho, aby mu objasnil, jak došel k takovým postojům?
A stařeček se ochotně rozhovořil: „Všechno co mám, mám od Boha; On řídí všechno, co se kolem mě děje. Tak jsem se naučil být spokojený a šťastný. Ale především jsem se naučil milovat Boha.
Jsem-li hladový, velebím Boha. Jsem-li zimou zkřehlý, velebím Boha. Když je sníh, déšť, špatné počasí, velebím Boha. Jsem-li předmětem pomluv a pohrdání, velebím Boha. Proto nemám nikdy špatný den.
Ty říkáš: ‚Bůh ti dej hodně zdaru!‘ A já ti říkám, že nemám nikdy žádný nezdar, protože žiju ve vůli Boží.
Co mi Bůh dává a co pro mě připravuje, je pro mě vždycky tím nejlepším. Ať je to blaho, nebo utrpení, hořkost, nebo slast, všechno přijímám radostně jako nejvyšší dar. Tak mě nemůže potkat žádný nezdar.
Ty říkáš: ‚Kéž bys byl šťastný!‘ A já ti říkám, že nejsem nikdy nešťastný, protože toužím jedině po tom, abych byl s vůlí Boží sjednocený. Uvedl jsem svoji vůli zcela do souladu s vůlí Boží, takže to, co chce Bůh, chci i já. Proto nejsem nikdy nešťastný; nemohu být nešťastný, protože toužím jen po jediném! Být ve vůli Boží a svou vlastní vůli jsem položil zcela do vůle Jeho!“
„A co kdyby tě Bůh přesto poslal do pekla?“ otázal se mistr.
Mám dvě paže, kterými Ho pevně objímám. Jednou paží je pokora a druhou paží je láska. Kdyby mě Bůh poslal do pekla, musel by tam proto jít se mnou. A kde by bylo peklo, kdyby v něm byl Bůh?“
„Kdo vlastně jsi?“ zeptal se ohromený mistr.
„Jsem král!“
„Jak to, kde máš poddané?“
„Moji poddaní jsou moje návyky, zlozvyky, žádosti, touhy a já nad nimi vládnu, podřizuji je sám sobě. Proto jsem král.“
„Kde je tvoje království?“
„V mém nitru, protože v něm sídlí svědomí, hrad vystavěný samotným Bohem.“
Takto poučil stařeček mistra Eckharta, kde má hledat Boha a Pravdu.
