Skutečná filosofie
Kdo má bohulibý zájem naučit se myslet, tedy kdo hledá filosofii v onom původním významu slova, jako lásku k moudrosti a touhu poznat pravdu o bytí, nechť si zkusí vyhledat na Youtube přednášky Jiřího Fuchse (třeba tady: https://www.youtube.com/watch?v=_2wUWpSAw7k, nebo tady: https://www.youtube.com/watch?v=np66QPKHDps). Filosofa, který se vyhnul oficiálnímu vzdělání, ale o to víc září mezi akademickými ignoranty. Jeho oficiálně dosažené vzdělání je pouze základní (nedostudoval průmyslovku) a ve srovnání s tím, co předvádí na doporučených videích, je to informace těžko uvěřitelná. Zejména těm, kteří si zakládají na titulech před jménem, za jménem.
("Nemám formální filosofické vzdělání," říká J. Fuchs, lektor Academia Bohemica. "Za bolševika se tu žádná filosofie oficiálně nestudovala. A po ‚listopadu‘? Mohl bych říct, že pro mě přišel moc pozdě. Ale pravda je spíše taková, že bych jen těžko mohl studovat filosofii u profesorů, o jejichž filosofické úrovni jsem měl už dávno zásadní pochybnosti.")
Z toho plyne poučení, že oficiální vzdělání člověka moudrým a skutečně vzdělaným, tedy vnitřně zušlechtěným neučiní. To, co činí člověka moudrým, je samostatné, důsledné a celostní myšlení, které se nenechá zmanipulovat většinou, ale jde si svou cestou, jíž poznává jako pravdivou a dobrou bez ohledu na to, co o ní soudí ona většina. Ostatně vzpomeňme si na Ladislava Klímu, jehož zcela neakademická filosofie inspiruje svou originalitou a hloubkou dodnes.
Tady je jeden Fuchsův článek, který považuju za zásadní: http://www.distance.cz/rocnik-2014/4-cislo-2/neodolatelny-neomarxismus
Jiří Fuchs o filosofii
Filosofové (zvláště po Kantovi) leští sebeobraz kritických myslitelů; nikdo nechce vypadat jako dogmatik. Představují si to ovšem tak, že stačí participovat na paradigmatech a trendech moderní filosofie. Z jejich spisů není vůbec patrné, že by o nich kdy vážně zapochybovali.
Tento chronický dluh kritičnosti moderních filosofů je částečně srozumitelný i ze způsobu, jakým se filosofie v posledním století pěstuje. Filosofické myšlení se v něm ocitlo pod vládou kultu Dějin filosofie. Univerzity produkují brilantní znalce jiných filosofů, kteří se většinou k samostatnému promýšlení filosofických problémů ani nedostanou. Pokud přece jen tu a tam prolomí stereotyp ustavičných interpretací jiných, vážou se beznadějně na autority moderní filosofie. Přebírají totiž z Dějin filosofie základní hodnotící schéma, podle nějž je moderní filosofie ve srovnání s jinými vyspělejší. Zdá se být vyzrálou podobou kritického myšlení, přičemž jediným důvodem takového zdání je její negativizující ladění a negativistické vyústění, které kulminuje v postmoderních koncepcích.
Pro skutečně filosoficky myslícího však nemůže být jen tak „vývojově“ samozřejmé, že např. Kantovo řešení problému poznání či Hegelovo řešení problému struktury skutečnosti je pravdivější než třeba příslušná řešení Aristotelova. Jestliže dnešní filosofové propadají takovým samozřejmostem masově a mnohdy i doživotně, pak adept filosofické dospělosti si na rozdíl od nich zachovává rozumný odstup. Získává tím imunitu vůči zaběhnutým a úspěšným intelektuálním manipulacím.
A o sobě: https://www.youtube.com/watch?v=KDSD7_N6b_M
