Jak sám sobě nezaclánět
Kdysi jsem měl v úmyslu texty, uveřejněné v této rubrice, pojmout jako kapitoly knihy, tu opatřit úvodem, názvem Jak sám sobě nezaclánět a vydat. Jenže taková kniha je jednou provždy hotová a už se do ní nedá nic doplňovat, což je jeden z důvodů, který mě od knižního vydání odradil. Další důvod je ten, že bych do toho investoval spoustu peněz a knihu by si koupilo asi pět lidí.
Pokouším se zde popsat, proč realita nemůže být jen tím, co lze vnímat smysly, ale taky jak dospět k jejímu pravdivému poznávání, a co se na této cestě vyjevuje. Člověk musí dát poznávání nějaký řád, aby nebloudil v záplavě vlastních nesouvislých mínění, neztrácel se v subjektivním pociťování místo pěstování objektivního myšlení a netočil se v začarovaném kruhu podřízen vlastním inklinacím, sympatiím a antipatiím nebo svůdným ideologiím. Zkrátka aby si tlustým sklem předsudků nezacláněl ve svobodném poznávání. Snad se mi to alespoň částečně daří...
Příspěvky
Sebepoznání jako zasvěcení
30. 12. 2014
Nejzákladnější potřebou člověka je totiž potřeba být klamán. Na rafinované sebeobelhávání vynaloží značné úsilí. Jeho největší starostí je, aby si nepřišel na podvody, které sám na sobě neustále páchá, takže zametá stopy jako zkušený zločinec (například sám sebe ujišťuje, že něco vykonal zcela nezištně, přičemž přehlíží zjevnou zištnost obrovskou jako hora). Hra na sebepoznání tohoto samolibého otroka vlastních sobeckých žádostí tak hromadí iluzi na iluzi. Může pak být jeho pravdivé poznání světa, něčím jiným než umocněnou iluzí?
Svět jako vědomý proces
30. 12. 2014
Zvykem naší civilizace je myslet příliš tvrdě, „hranatě“ a nesouvisle, způsobem, který je prioritně všímavý k zevním věcem, nikoli k dějům. Když myslíme, pak myslíme „o věci“, neúčastníme se samotného procesu "bytí onou věcí". V praxi se to projevuje tak, že poznání je pro nás spojeno ponejvíce s ukazováním a podstatnými jmény: Co je TO? TO je TO a TAMTO je zase TOTO. Poznání vnější, neživé, abstraktní, vytržené z přirozených souvislostí, vzdálené a studené, protože se nás uvnitř nijak nedotýká a nikterak nás neproměňuje.